Herní básnička

25. června 2014 v 23:29 | Arielle |  Básničky
Tuhle básničku jsem napsala za celkem zvláštních okolností. Patřila do hry a psala jsem jí ne za sebe, ale za svojí herní postavu. Cca rok a kousek stará.


Jak ponurá atmosféra
rozléhá se místností
Světlo, jenž div nepozřela
se nikdy nepyšnilo hojností.

Plameny požírají samy sebe
a všechna tma mé okolí
Jak přála bych si vidět nebe
Znát věci, které nebolí.

Závist bych nechala za sebou
Pravdu si konečně přiznala
a utekla bych před tebou
než plameny se sžírat nechala.

Ničí mne to, kdybys jen věděl
oč v mé hlavě běží
asi bys mne nenáviděl
a bavil se dál? Jen stěží.

Zanechám pravdu tichou dál
Ukryji ji hluboko v sobě
Než aby na mně oheň plál
Budu jen utíkat tobě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama