Sad girl, bad girl

24. června 2014 v 5:15 | Arielle |  Myšlenky

Chvíli jsem přemejšlela, jestli bych tohle neměla dát spíš do hudby, než do myšlenek. Ale spoustu mých myšlenek, úvah, doprovází hudba, nebo jednotlivý písničky.
Ani nevim, jak jsem mohla dřív poslouchat písničky, aniž bych znala jejich text. Teď si text čtu většinou zároveň spolu s písničkou. Díky tomu jsem si oblíbila spoustu interpretů.

"He's got the fire and he walks with me,
He's got the fire and he talks with me."

Na druhou stranu, těžko říct, co vlastně můžu považovat za úvahy. Je 5 ráno, ještě jsem nespala. Nechce se mi. Nemam potřebu. Považuju za lepší spát přes den a v noci bejt vzhůru. Ani nevim proč přesně.
Ráda bych to na něco svedla, ale jaksi neni na co. Můžu to svést jen na sebe.
Před měsícem jsem odmaturovala a s tim úplně všechno skončilo, ten život, kterej jsem měla předtim. Dobře, možná úplně neskončil, ale... všechno se změnilo. Všechno je jinak. Všichni jsou pryč. Bydlim pořád v tom samým městě, na stejným místě, ale už nepotkávam ty stejný lidi. Nemam co dělat. Nebaví mě vůbec nic. Pokoušim se najít si práci a věřim, že se mi to povede. Problém je, že to neni o tom, že bych byla líná něco dělat.
Je to tak, že nemam absolutně k ničemu vůli. Ať je to cokoliv. Určitě bych měla několik možností, a jak už se to říká, všechno jde, když se chce. Jenže mně se nechce. Dřív jsem si byla aspoň schopná najít cestu k věcem, který jsem chtěla. Jenomže teď to vidim jako něco v mlze a nemam sílu, náladu cokoliv udělat. A když to udělam, stejně mě to nebaví. Nenaplňuje mě to, ať se snažim, jak chci. Potřebuju prostě asi něco novýho, jenom se uplně nedokážu smířit s tim, že ten život, kterej mě tak bavil, už tu tak nějak neni.

"His bonnie on the side, bonnie on the side,
Makes me a sad, sad girl.
His money on the side, money on the side,
Makes me a sad, sad girl."

Je to hrozně zvláštní. Nemam rodinu, se kterou bych trávila moc času, asi bych to ani nechtěla. Jenomže většina lidí, který jsem znávala, je pryč. Plánovala jsem po maturitě se jen válet a koukat na seriály. Ale nebaví mě dokonce ani to. Nebaví mě číst, psát, zpívat, bejt na netu, komunikovat s lidma, hrát hry, bla bla bla. Na druhou stranu bych chtěla dát věci zase do normálu. Ale nemůžu se dostat z týhle melancholie, která je silnější, než kdy jindy.
Mohla jsem samozřejmě pokračovat ve svým životě stylem "ožeru se každej den a bude to hrozně fajn". Mohla jsem. Ale nechtěla jsem. A pak už jsem nechtěla nic.

"I'm a sad girl, I'm a sad girl, I'm a sad girl.
I'm a sad girl, I'm a bad girl, I'm a bad girl."


Nevim, proč se tomu tak divim. Všem neustále ubližuju. Zklamala jsem každýho kluka, se kterým jsem byla, protože jsem nikdy s nikym nedokázala vydržet delší dobu. Byla jsem hnusná, zlá. Občas možná pořád jsem. Neuvědomuju si to. Zklamala jsem všechny, i sama sebe.
A přemejšlim, jak se z toho můžu vymotat. Vždycky mi fungoval způsob "zejtra začnu od znova a bude to mnohem lepší!". Jenže teď nefunguje. Nefunguje nic.


"I'm on fire, baby, I'm on fire."


Motam se v tomhle všem už hrozně dlouho. Možná po těch letech doopravdy potřebuju "odbornou pomoc". Bude ze mě správnej cvok, že jo. Vždycky jsem se s tim dokázala vypořádat. Se všema věcma, který bych tady popisovala hodně dlouho. Ale teď to na mě dolejhá a já vim, že tomu prostě nemůžu pořád utíkat. Nemůžu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama