Z(a)tracená...

26. června 2014 v 2:29 | Arielle |  Myšlenky
vlastní foto, vlastní ošklivý uslzený oči

Milovali jste někdy někoho tak moc, že jste to s nim ukončili pro jeho vlastní dobro? Milovali jste někdy někoho víc, než sebe? Dobře, takovouhle otázku pokládat nebudu, protože sama sebe jsem asi nemilovala nikdy.

Can you hear when I say:
I have never felt this way?

Podruhý v životě jsem se zamilovala. A zase špatně. Věděla jsem to už od začátku, ale nechtěla jsem si to připustit. Člověk vždycky doufá, že to "nakonec bude dobrý", jenomže tenhle moment většinou nepřichází. Tak je to i v mým případě. Ten dotyčnej si pořád myslí, že to s nim chci ukončit prostě proto, že už pro mě neni dost dobrej, že mi neustále něco vadí. I kdybych mu řekla, jak to doopravdy je, nevěřil by mi. Nebo by si to zase nějak jinak odůvodnil.

Maybe I had said something that was wrong.
Can I make it better with the lights turned on?

Neni to smutný? Když si s někym rozumíte ve všem, ale jakmile dojde na hádku, jako byste byli oba na jiný planetě, nebo co. Nedokážete se navzájem pochopit. Mluvim snad arabsky? Asi jo, nebo už možná říkam takový nesmysly, že mi neni rozumět. Aby bylo jasno, možná trpim lehkýma depkama a různýma fobiema, ale ještě furt to mam v hlavě v pořádku, to jako jo, oukej?
Víte ale jak to bolí, když jste to vy, kdo ukončí vztah s člověkem, kterýho strašně milujete? Tohle je tak strašně smutně romantický, fuj. Na chvilku jsem měla náladu to celý smazat, pak jsem ale usoudila, že když už jsem to rozepsala, můžu to taky dopsat.

.....I still want to drown whenever you leave
Please teach me gently how to breathe.....

Jo, asi už jsem utopená, nebo co. Sama sobě. V něm. Ve všem. A tak. A ani nevim, proč to sem píšu. Ale popravdě, tenhle blog jsem si stejně založila jenom proto, abych se měla kam vypisovat ze svých depek a abych měla všechno pohromadě. Protože mam ve zvyku psát si všechno do jednotlivých souborů wordu a ty pak někam ztrácim a už mě to nebaví, tak proto tenhle blog. To by asi měl bejt první článek - o tom, proč mam tenhle blog. Ale říkala jsem si, že to nepotřebuju vysvětlovat sama sobě. Kdo sem náhodou přijde... no, zkrátka pevně doufam, že nechytnete depku.

Ach jo.

Chytaj mě děsný tendence psát takový ty dojemný sračky. Ale jakmile je začnu psát, je mi trapně už jen kvůli tomu, že něco takovýho píšu. I když je to přesně to, co cejtim. Jsem asi prostě divná. Ne asi, určitě.

Jojo. Přesně tahle písnička skvěle vystihuje mojí náladu. Tak teda dobrou noc. Teda, dobrou noc, blogu. Já spát ještě nejdu. Myslim, že i kdybych chtěla, tak by se mi to nepovedlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 v-o-i-d v-o-i-d | E-mail | Web | 26. června 2014 v 20:01 | Reagovat

Chmm. A to jsem si myslel, že ničí oči nemůžou vypadat hůř než ty moje po třech dnech beze spánku.
Na obě otázky musím odpovědět ne, protože jsem vlastně nikdy nikoho nemiloval, hehe, jsem to ale bitch.

Yup, přesně tak si připadám, když se hádám s někým, na kom mi záleží - jako kdyby si nasadil jetpack a světelnou rychlostí se objevil úplně v jiným vesmíru. Shit happens.
Někdy to pomůže. Dát přístup do vlastní hlavy někomu naprosto cizímu - i když jenom prostřednictvím internetu. Člověk si pak na svoje nepřipadá tak sám. (I když sám je pořád, ale aspoň si to tolik neuvědomuje.)
Hlavu vzhůru. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo bejt ještě hůř...

P.S.: Tuhle písničku od Birdy miluju!

2 jeffyblack jeffyblack | Web | 18. července 2015 v 15:06 | Reagovat

Úplně náhodně jsem se k tomuhle článku dostala a musím říct, že jsi zvládla popsat moje emoce. Možná dokonce lépe než já sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama