Den Hrůzy

20. července 2014 v 2:29 | Arielle |  Duchařina
Tak, můj první překlad povídky z Creepypasta.wikia.com. Nebudu říkat, že to je přitažený za vlasy, protože to bych asi už neměla vlasy žádný. Ale v noci to vyděsí docela pěkně.

Díky bohu, že se toto děje vždy jen jednou! Skoro jsem umřel! Možná vás zajímá, co tím myslím. Řeknu vám to, ať neskončíte jako já. Můj čas je u konce. To, že jsem unikl, neznamená, že budu žít dál. Odpočet do mé smrti pomalu odtikává, takže vám musím říct můj příběh rychle.

Věc, na kterou odkazuji, se nazývá "Den Hrůzy". Je to den, kdy jste souzeni na základě toho, jaká učiníte rozhodnutí, jaké vynesete soudy. Tyto soudy jsou hrozná věc. Zahrnují konfrontaci vašich nejhorších obav, testují vaše vědomí, duševní zdraví, testují vaše rozhodnutí, která činíte, zatímco vy nebo vaši blízcí čelíte smrti. Váš Den Hrůzy přijde náhodně, nečekaně. Ten můj se odehrál včera. Poznáte, že přichází, jelikož ten den předtím je naplněn podivnými událostmi a věcmi, které budou zpochybňovat vaše duševní zdraví. Například, uvidíte, jak na vás někdo zírá, a když s ním navážete oční kontakt, tak ten dotyčný prostě zmizí. Noc před vaším Dnem ležíte v posteli, neschopni usnout. Uslyšíte hlasy a uslyšíte šepot, který vám bude říkat tato prostá slova: "Je čas." Potom uslyšíte, jak se otevřou dveře a usnete. Na místě, kde se vzbudíte, bude vaše první zkouška. Vzbudíte se na místě, které bude vypadat jako váš domov. Až na to, že tu neexistuje žádný život. Abyste prošli tuto zkoušku, neudělejte to, co jsem udělal já. Toulal jsem se o ulicích, dokud mě "soudci" nepostrčili k další zkoušce. Nevím, jak vyřešit tu první zkoušku, ale zkrátka nedělejte to, co já. Během druhé zkoušky se probudíte v cele s lahvičkou jedu. Vedle vás bude váš blízký připoutaný na židli. Nenechte se jím zmást, není to váš blízký. Otravte ho a projdete zkouškou. Vím to, protože jsem jí prošel. Ve třetí zkoušce budete čelit vašim největším obavám. Vaším největším strachem mohou být pavouci, hadi, výšky, nebo třeba váš doktor. Tyto věci jsou procházka růžovým sadem oproti tomu, čemu jsem musel čelit já. Mým největším strachem byli soudci mého Dnu Hrůzy. Měl jsem vize, jak zabíjí mou rodinu, kuchají mé děti a řezají mě na kousky, zatímco jsem připoután na židli. Nebylo to skutečné, ale vypadalo to tak. Nakonec jsem získal odvahu porazit svůj strach. Byl jsem poslán ke čtvrté zkoušce. Soudci byli naštvaní už jen proto, že jsem selhal v první zkoušce, a tak tuto udělali náročnější. Obtížnost této zkoušky je založena na tom, jak jste si vedli v těch předchozích. Pokud selžete třeba jen v jedné, jste v podstatě v Pekle. A právě odtud jsem utekl. Mým úkolem v této zkoušce bylo zabít mou skutečnou rodinu, abych mohl jít dál. V pravé ruce jsem držel sekáček. Slyšel jsem, jak mí rodiče vzlykají a pobízejí mě, abych "to už konečně udělal". Místo, abych je zabil, jsem se obrátil na soudce, který mě při této zkoušce sledoval, a vrazil sekáček do něj. Pochopitelně to nečekal. Sekáček se zabodl do jeho starého šedého těla a z rány na zem začala téct černá krev. Vyřezal jsem do jeho hrudi slovo "NE" a vyrval jeho srdce ven. S žuchnutím dopadlo na zem. Najednou místnost kolem mě zmizela a já se objevil v lese s mrtvolami mé rodiny naskládaných okolo mě. Na hrudi každé z nich bylo vyřezáno "Gratuluji. Utekl jste, ale ne na dlouho."

Vidíte to. Říkám vám můj příběh. Vidím soudce. Blíží se ke mně. Pokud toto čtete... nesnažte se utéct. Bude to poslední chyba ve vašem životě.
Už je tu. Musím jít. Sbohem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama