Mám se dobře

18. července 2014 v 22:09 | Arielle |  Myšlenky
Jo jo, asi je to divný, vzhledem k tomu, že sem píšu samý depresivní věci, ale fakt se mám dobře. Nemůžu přesně říct, díky čemu to je, mám pocit, jako by mi k tomu "něco" dopomohlo. Jo, představte si, že jste dejme tomu anděl, koukáte na svýho svěřence a říkáte si "Ježíííši, na to se už nedá koukat, tak já jí teda pomůžu, no."
Prostě je mi najednou fajn. Teda, najednou - už to trvá nějaký dva tejdny.

Co mě teda trošku mrzí, je to, že mě "vykopli" z práce - prej jsem tam navíc, a jeden den jsem tam nepřišla - proč, to napíšu hned, a navíc, jakmile skončí sezóna, stejně mě tam nebudou potřebovat, a to je na nic. Ale teda, mohli mě tam nechat ještě alespoň pár tejdnů, sice jsem si za 14 dní vydělala kolem 3 a půl tisíce, ale hodilo by se víc, že jo :).
Ha, poprvý v životě jsem vzala svý cigára a rozlámala je na kousky. Jo, fakt. Když jsem si dřív říkala "přestanu kouřit", tak jsem vždycky aspoň dokouřila tu krabičku, nebo jsem to rozdala. Tohle ale bylo hrozný. Asi nějakej tejden jsem skoro nekouřila a pak jsem šla ven s kámošem a dala jsem si asi 7 cigár. Začínaly mě bolet plíce, ale to mě občas bolí, třeba když si zapálim a pak jdu do kopce, ale to je normální. Jenže tohle normální nebylo. Když jsem přišla domu, bylo to furt horší, bolely mě nejen plíce, ale i žaludek, pokaždý, když jse polkla, tak jsem měla pocit, jako bych měla střep jak v plicích, tak v žaludku. A další den jsem měla jít do práce. Šla jsem spát už v 9, protože jsem doufala, že mě to přejde, že se z toho vyspim. Ale noc byla hrozná. Vzbudila jsem se asi v půl 11 a nemohla jsem dejchat, polykat, kdykoliv jsem se pohla, zas bolest. Vůbec jsem nevěděla, co to je, a do teď to nevim, ale doufam, že to nebyl příznak něčeho vážnějšího. To by nebylo moc fajn. No, takhle jsem proklepala většinu noci a ráno jsem byla jak mimo smysly, do práce jsem sice napsala, že nepřijdu, ale pozdě - když už, tak jsem to měla říct den předtim, jenomže den předtim mi nebylo blbě. Dost mě to vyděsilo, ještě ten den mě to hodně bolelo a nemohla jsem ani odpočívat, protože jsem měla pocit, jako bych měla vééélikej knedlík v krku, nebo jakoby ještě níž, prostě jsem asi měla oteklej jícen, nebo co. Každopádně hned to ráno, kdy jsem konečně vstala s myšlenkou "uf, vydržela jsem to a nevolala jsem sanitku", jsem vstala, vyndala z krabičky zbylých asi 10 marlborek, došla ke koši a tam je vzteky přelámala na několik kousků. Ani mě to nemrzelo. A jestli mě tohle mělo odradit od kouření, tak mě to odradilo spolehlivě. Díky, ale stačilo. Dokonce i po několika dnech nemam na cigára ani pomyšlení. A když už jo, tak to nedoprovází moc přiíjemný pocity.

Do háje, zase jsem se o tom rozepsala, jako bych popisovala cestu na severní pól.

A co se stalo s tim klukem, nad kterým jsem tu tak vzdychala? Upřímně, nevim, co se s nim vstalo, ale už jsem nad tim vzdychat přestala. Jo, taky mě to překvapuje. Znáte takový ty kecy, jako "neni pro tebe dost dobrej" "nezaslouží si tě" a tak podobně? Nikdy jsem se jich nedokázala držet.. ale teď se mi to poprvý v životě povedlo. Uvědomila jsem si to. Nezaslouží si mě.
A něco vám řeknu, pokud zažíváte něco podobnýho:
Člověk, kterej vás miluje, vás neničí.
Neubližuje vám. Nevymlouvá se. Protože když něco fakt chcete, vždycky si k tomu najdete cestu. Pokud ne, tak to asi nechcete dostatečně.
Uvědomila jsem si to úplně najednou. Bylo to prostě pryč. Jo, kdybych řekla, že už k němu necítim nic, pěkně bych lhala. To prostě nejde - nemůžete najednou ztratit všechny city k člověku, kterýho jste milovali. To byste museli bejt roboti, nebo byste museli mít city na ovládání (to by se hodilo, ne?). Ale uviděla jsem ho "pod sebou". Jako někoho, pro koho nemá význam plejtvat energií. Víte, jak ozvobozující je to pocit?
Možná je to i tim, že už jsem tohle jednou zažila, že už mi jeden člověk udělal téměř to samý a já se s tim nedokázala vyrovnat, nechtěla jsem to pochopit. A teď jsem to pochopila až moc dobře.

Holky. Nemá cenu se snažit o někoho, kdo se k vám chová, jako byste byly kus hadru. O někoho, kdo k vám přijde, jenom když se mu to hodí. Nemá smysl toužit po někom, kdo tvrdí, že vás miluje, ale vůbec se podle toho nechová. Po někom, kdo vám ubližuje. A víte proč?
Možná vám těch pár šťastných chvil stačí. Možná toho dotyčnýho chcete jenom proto, že ho nemůžete mít - nad tim je taky potřeba se zamyslet. Ale takovejhle člověk vás nikdy nebude schopnej podržet. Nikdy se na něj nebudete moct spolehnout. Nikdy nebudete moct plánovat budoucnost, byť jen blízkou. A nikdy nebudete šťastný.
Takovej člověk vás bude jenom brzdit. A neni lepší chvíli trpět, než trpět pořád a žít v nejistotě?

Jsem výš. Ne výš nad ostatníma, ne výš nad nějakým klukem. Jsem výš sama nad sebou.

A je to sakra dobrej pocit. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama