Září 2014

Útěk

30. září 2014 v 18:10 Básničky
Kaštanové vlasy, teď jsou jako slunce
Místo kalhot rozevláté šaty
Snad si ani nepamatuje své jméno
Korálový náramek, dříve býval zlatý
Spousta toho, co bylo potlačeno

Krajina ji míjí, pes je jí přítelem
Kráčí tiše za svěžího rána
Oba mohou slyšet, co ostatní neslyší
Vidět, co dříve nevídala
Jen život, nic víc se neliší

Místo lidí všude stromy
Voda, klid, tady louka
Cítí to a nepřemýšlí
Nebo ano? Kolem sebe kouká
Křičí, nikdo ji neuslyší

Sedí v nízké trávě, klidně
Zvířecí přítel lehne jí do klína
Něco tuší, zalostně kňučí
Vpředu, vzadu, všude rovina
Ticho, dívce v hlavě hučí

Oči zahleděné do dálky
Ví někdo, oč tu běží?
Utekla od lidí, hledat nebe
Zjistila, že to jde ztěží
Zapomněla na všechny, včetně sebe

Pro ostatní už je mrtvá
Chtěla přelstít dobu a čas
Daleko ode všech a sama
Vrací se to, znova a zas
Půda se hroutí pod nohama

Spadla do prázdna... kde je?
Do země se propadla
Dál tu potok klidně teče
Skutečnost ji nenávratně zasáhla
To, že člověk sám sobě neuteče