Listopad 2014

Drown

30. listopadu 2014 v 0:23 Myšlenky
Lay my head under the water, lay my head under the sea. Excuse me, sir, am I your daughter? Won't you take me back and see? There' not a time for being younger and all my friends are enemies. And if I cried unto my mother, she wasn't there for me. Broken lines across my mirror show my face all red and bruised. And though I screamed and I screamed, well no one came running, I wasn't saved from me. Don't let the water drag you down, don't let me drown in the waves. I could be found, I could be one who is saved.
Lay my head under the water, aloud I pray for calmer seas. And when I wake from this dreams with chains all around me... I've never been free.


Seznam snů - předsevzetí?

28. listopadu 2014 v 13:48 Myšlenky
Tákže, jelikož mam spoustu přání, plánů, tedy "snů", budu si je sem všechny zapisovat, postupně je přidávat odškrtávat (co já vim, možná i škrtat, sny se můžou měnit) a budu vědět, co už jsem si splnila a co ještě ne. Zatim se bude jednat hlavně o materiální věci, o kterých vim, že budu mít možnost je nějak získat třeba nejpozději v dalším roce.

1.) Piercing medusa (philtrum) - to je takovej ten piercing (většinou kulička) nad horním rtem veprostřed. Vtipný je, že se mi to dřív (tak 2 roky zpátky, kdy jsem si nechávala píchnout ret) hrozně nelíbilo, ale tak člověk mění názory, že jo :) Myslim, že k tomu piercu v nose to bude skvěle padnout.
http://www.piercingeasily.com/wp-content/uploads/2013/08/medusa-piercing-3.jpg


2.) Tetování relikvií smrti na zápěstí - Harry Potter je celkem velká část mýho života - nejen kvůli knížkám a filmům, ale taky díky jedný hře na téma HP, díky který jsem poznala spoustu lidí.

http://37.media.tumblr.com/tumblr_ma62h9KYBG1qe24ufo1_500.png

3.) Tetování vrány na záda - jde o obal cédéčka kapely, která mě hodně ovlivnila. Konkrétně to je album Blackbird od Alter Bridge. Navedla mě na rockovou hudbu a to mě dost změnilo. Zatim ještě nevim, jestli to budu chtít přes celý záda nebo jenom na rameno, oboje je pěkný.













4.) Tetování - věta z písničky. Je to věta "All we need is just a little patience" z písničky Patience od Guns N' Roses. Mam to spojení s jednim člověkem a i když to nejsou zrovna nejlepší vzpomínky, bylo to pro mě dost důležitý a zkrátka to pro mě má význam. :) Zatim nevim, kam přesně a jak bych to chtěla, zkoušela jsem to podél celý ruky (od loktu dolu) ale moc se mi to nelíbilo. Musim to ještě trochu domyslet.
http://www.tattooset.com/images/tattoo/2012/06/01/4128-all-we-need-is-just-a-little-patience_large.jpg

5.) Tunely v uších - velikost max takováhle
http://www.prorebelky.cz/upload/img/articles/atributes_of_all/168-1-1329145346.jpg

6.) Nechat si konečně narůst vlasy aspoň po lopatky - a ne takový ty hnusný nijaký vlasy. Pravidelně si je zastřihovat, nebarvit a nechat je "žít". :D Myslim, že koncem příštího roku bych se tomu mohla přiblížit.

http://3.bp.blogspot.com/-fHiB7LS-wxQ/T_-VnTUUFLI/AAAAAAAABwY/6Blj8Ms9leU/s1600/rby-woman-back-straight-brown-hair-mdn.jpg

7.) Od ledna chodit na pole dance - na open class jsem byla jednou a přijdu si tam trochu blbě, takže i radši počkam na kurz pro začátečníky a bude to. Dam si to asi tak dvakrát tejdně, aspoň budu mít co dělat a výsledky budou rychlejší.

http://www.dailyhiit.com/hiit-blog/wp-content/uploads/2014/01/pole_dancing.jpg

8.) Tetování - písmeno M na vnitřní stranu lýtka - M jako Míša, jméno mý nejlepší kámošky.

Spoken tattoo

28. listopadu 2014 v 13:19 Texty písniček
Napsáno 28. 11.

All the things you told me just went to waste
All the things you told me just weren't your grace
All the things you haven't told lies right before me now
Would you care if I fade away
Would you care if I wanted to stay
Would you care if I died today

As you leave
I just wave goodbye

Tell me do you feel right
To let me die
Tell me do you feel right
To give up on try
Burn, burn
Burn me to ash
This spoken tattoo
Has spilled into my entire heart

All the things I've been hoping for you took
All the things I've been up to came for me to choke
All the things I've raised myself to are just a joke
Would you care if I crushed myself to death
Would you care if I beclouded my life red
Would you care if I wanted just to forget

Will you just forget?
Will you just forget me?
Will you just forget me
As well as
I forget myself every time?
Will you just forget?
Will you just forget me?
Will you just forget me
As well as
I remember every hurt?

Tell me do you feel right
To let me die
Tell me do you feel right
To give up on try
Burn, burn
Burn me to ash
This spoken tattoo
Has spilled into my entire mind

All those plans that we have drawn
(Can you suggest any better end)
All those nice things well now there are none
(Can you do this to your friend)
All those high hopes well they're all gone
(Can you live because I can't)

This spoken tattoo
This spoken tattoo
This spoken tattoo

Will you just forget?
Will you just forget me?
Will you just forget me
As well as
I forget myself every time?
Will you just forget?
Will you just forget me?
Will you just forget me
As well as
I remember every hurt?



42 - Fourty two

27. listopadu 2014 v 15:00 Texty písniček
Sloka rým - ABBCA
Refren rým - ABACB

Napsáno 27. 11. 14

It's fine your mothers care about you, kids
Enjoy that until she's here
It won't be long, my dear
My mother's looking at me and thinks
Why am I not alive like this?

Get up in the morning and go sleep again
It's having me being pulled down
Not because of this street or town
Bring up your friend and laugh at me
No one can carry away the pain

We're dreaming our lives away
We're dreaming our lives away
We claim to do something, but we don't do it today

I just sit with my number 42
My thoughts are eating all my soul
Through my mouth sew up for you
This silence is tearing me
Instead of making me whole

Boy are you running or willing to stay
With his lucky number seven
When he started to be a rebel
Jack Daniel was only sixteen then
So why are you so afraid to sit and pray?

We're dreaming our lives away
We're dreaming our lives away
We claim to do something, but we don't do it anyway

I just sit with my number 42
My thoughts are eating all my soul
Through my mouth sew up for you
This silence is tearing me
Instead of making me whole

We all go the same in the end
Don't fucking try to pretend
Like you care, you're everywhere and nowhere and everywhere again

Now I just sit with my number 42
My thoughts are eating all my soul
Through my mouth sew up for you
This silence is tearing me
Instead of making me whole
Instead of making me whole

Society, you're a crazy breed

24. listopadu 2014 v 22:15 Myšlenky


Lidi nechtěj rozumět. Možná se tak tváří, ale nechtěj rozumět. Jsou jenom zvědavý. Aby se na vás mohli podívat jako na nějakej případ, jako na zboží za výlohou. Nic jinýho pro ně nejste.
Je těžký najít někoho, kdo by vám nejen chtěl rozumět, ale i rozuměl. Buďto to odmítnete vy, nebo on. A když ne a jste na stejný vlně, tak máte sakra štěstí. Ale kde takovýho člověka hledat? Nikde. Takovej člověk se totiž nehledá. Nenajdete ho jako nějakou ztracenou věc, někde pod postelí nebo pod kobercem. Občas se stane, že chcete, aby vás někdo pochopil. Tak se mu otevřete a potom si přijdete o to hůř, protože vám onen člověk nerozumí, i když se možná snaží. Možná by prozuměl, kdyby jste ho víc zajímali. Kdyby opravdu chtěl. Takže radši potlačujete osobu, kterou opravdu jste, tlačíte jí do kouta a koukáte na ní jako na zlobivý dítě, co je na hambě. Ale víte, že to neni správný.

A to je to, co mě ničí. Dělat, že jsem někdo jinej. Že jsem naprosto v pohodě, že jsem jako každej jinej člověk, že jsem hrozně šťastná a o víkendech se chodim bavit, protože nemam co dělat.
Ale tak to neni.
Nevadí mi samota. Vadí mi to, co přichází, když jsem sama. Proto se snažim nebejt vůbec "doma"(těžko říct, co můžu nazvat domovem). Pořád někde musim bejt, někde lítat, po nocích do úplnýho vyčerpání. To většinou končí tim, že mi nezbydou žádný peníze. Ostatní si myslí, že mě to baví. Že jsem nějakej alkoholik, co potřebuje pořád pít. Ne. Dělam všechno pro to, abych zapoměla na všechno ostatní a aby deprese neměly šanci. Ale šancí maj i přesto dost. Bohatě jim stačí jeden večer, kdy si chci odpočinout. Nejdřív jsem si myslela, že to jsou deprese z minulosti, vyloženě jen z minulosti. Dřív to tak bylo. Teď už na minulost tolik nemyslim, ale ty depky tu zůstaly. Je to jako byste se topili a ostatní vám říkali, proč se z tý vody nevyhrabete, aniž by vám nabídli ruku. Koukáte na ně, jak se usmívaj. Jak jsou v pohodě a nic takovýho neřeší, protože jediný, co znaj, jsou blbý nálady, když se jim něco nedaří. Neznaj tu tmu, která přichází sama od sebe, kdykoliv jí dáte sebemenší šanci vás přepadnout. Nejde to vysvětlit. Nedá se to vysvětlit, člověk to může pochopit, jen když to zažije na vlastní kůži. Ale proč se vlastně namáhat s vysvětlováním? Stejně byste to nepochopili.

Chci, aby mi někdo rozuměl. Aby chápal mojí povahu, moje názory. Aby je neodsuzoval na základě těch svých. Jakmile jsem sama, všechno na mě padá. Jakmile jsem s někym, mam pocit, že nemůžu bejt sama sebou. Tak co to, sakra, je? Nechci se přetvařovat. Ale musim. Lidi sice říkaj, jak je zajímáte, ale něco vám řeknu. Neni to tak. Lidi se staraj sami o sebe a to je všechno. Kecaj o pomoci, ale jakmile jí potřebujete, jsou slepý. A bude vám naprosto k ničemu, když se před nima budete tvářit, jako byste umírali. Protože je to nebude zajímat. Takhle jsem se naučila usmívat, i když se mi chce brečet. Radši se na všechno usmát a kejvnout. Přiznejme si to, otázka "Jsi v pohodě?" je vždycky pokládaná čistě ze slušnosti.

Ale víte co? Tentokrát do toho znova nespadnu. Radši budu k smrti unavená, než se tim něčim nechat pohltit. Je mi to jedno. A je mi jedno, co si budou říkat ostatní. Na ostatních totiž nezáleží. Myslíte si, jak vás všichni řeší, že vy jste jedinej středobod vesmíru, ale neni to tak. Každej má dost svých problémů a jenom těžko se bude zabejvat myšlenkama typu, jaký problémy asi můžete mít vy.

Tak to je.



Mobily dělaj z lidí debily

21. listopadu 2014 v 11:59 Básničky
Sedí lidi v hospodě
Čumí do mobilu
Nedošlo k žádný neshodě
Ocitli jste se u debilů

Co taky čekáte v dnešním světě
Kde komunikace je zaostalá
Povídat si? Ale jděte
S tim bych asi moc neobstála

Roztrhlej ret

21. listopadu 2014 v 11:52 Básničky
Mam roztrhlej ret, uprostřed
Taky svůj kousek pýchy
Lidi mi kolem huby mažou med
Unikaj mi vzdychy

Až dohrajou tu písničku
Co mi hraje v hlavě
Tak mě ohneš o myčku
A budem mluvit o zábavě

Občas se snažim přijít na to
Jestli jsem ještě trochu normální
Ale jen tak obecně vzato
To u mě neni moc k dostání

Možná že ten modrej vzor
Co je ve vlaku na sedačkách
Je nějakej divnej tvor
Co sedí ve vlastních sračkách

Někde tu jsou modrý dveře
Nechci lístek ale pivo
To řezaný asi dost řeže
To by to všechno vysvětlilo

Tolik lidí ale vlastně ticho
Tak aby nám nespadla pěna
Tenhle verš, to abych ho
Příště trochu víc promyslela

We heart it

15. listopadu 2014 v 20:59 Zaujalo mě
Spam obrázků z weheartit, který se mi zalíbily.











Lidi

12. listopadu 2014 v 21:46 Básničky
Docela často tak koukam na lidi
A říkam si, že se ty lidi nestydí.
Serou vám na hlavu a na hlavu si nechaj srát
Jenže tak to bohužel bude už napořád.
Denně na ulici vyšlapujou hovna
Myslí si, že jim to podrážky srovná
A kolem huby vám namažou med
Neni to poprvý, ani naposled.
Prosazujou si vlastní kecy
Ale to jenom tak dělaj, přeci.
Jinak si těžko za něčim stojí
Jestli to bude jinak - kdo ví.
Nerada tak často koukam na lidi.
Říkam si, že se ty lidi nestydí.