Noční procházka v branišovském lese

18. října 2015 v 1:19 |  Novinky - zážitky
Tak jsem se vrátila z procházky v pověstným branišovským lese.
Už nějakou dobu se o to zajímám a ještě nedávno jsem si říkala, že by mě tam nikdo nedotáhl ani ve dne, takže nechápu, že jsem se nechala tak snadno překecat k tomu jít tam v noci. Šla jsem s dalšíma třema lidma.
O branišáku se toho říká hodně. Většinou jsou výpovědi a zážitky identický, jako např. muž v klobouku levitující pár centimetrů nad zemí, rudý oči v prostoru, hlasy...
Upřímně, jsem asi docela ráda, že byla tma a já nic moc neviděla. Brala jsem s sebou foťák, takže jsem akorát fotila kolem sebe. Většinu cesty jsme šli za tmy. Na začátku lesa to bylo v pohodě, říkala jsem si, že jestli to takhle bude celou dobu, tak jsem za vodou. Dorazili jsme na rozcestí s cedulí, šli jsme ještě dál a potom se dali doleva. A tady jsem se začala cejtit hodně blbě, čím dál jsme šli. Čím blíž jsme byli dalšímu rozcestí, tím to bylo horší, snažila jsem se udržet si náladu "nad věcí", smála se, a tak dále, ale když jsme došli na rozcestí, do smíchu mi nebylo už vůbec a bylo mi fakt divně. Bála jsem se, nebyl to ale takovej ten typickej strach a nervozita, ale vážně hnusnej těžkej pocit, kterej jsem nemohla zahnat. Chvíli jsme tam stáli a já už chtěla zpátky. Slečna co s náma šla chtěla ještě dál, ale já už prostě nemohla, měla jsem pocit, že když půjdeme dál, stane se něco špatnýho. Nahrála jsem půlminutovej záznam, kterej jsem zatím ještě nepročistila, abych z toho něco dostala. Možná na něm vůbec nic nebude, spíš je to docela pravděpodobný, ale určitě to zkusím.
Jak jsme šli zpátky, už mi bylo trochu líp. Aby toho nebylo málo, ještě jsme zašli do kina na horor, takže tu teď ležím v posteli, bolí mě z toho všeho hlava a není mi zrovna extra příjemně, i když byl celej večer vlastně hrozně fajn, co se těch lidí týče. Ale moc dobře se mi asi usínat nebude. Na fotkách toho není moc vidět i přes docela silnej blesk, zachytila jsem na dvou místech akorát mlhu. Z toho na jedný fotce vypadá opravdu divně. Je to vyfocený právě na tom místě, kde jsem se cejtila tak špatně. Nějaká extrémní zima tam nebyla, uznávám, že nám mohla jít pára od pusy, ale držela jsem foťák co nejdál od sebe, lidi ode mě taky stáli dál, nikdo nekouřil... Takže tahle fotka mi připadá fakt zajímavá. Plus jsem nikdy nikde nic takovýho zatím nevyfotila.
Určitě tam někdy zajdu znova, ale v noci mě tam už nikdy, opakuju nikdy nikdo nedostane.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama