Leden 2016

Empty and dark

22. ledna 2016 v 11:39 Myšlenky
Myslela jsem, že se to bude zlepšovat. Ale je to pořád horší.
Každej večer jdu do postele s tím, že další den bude lepší. Že se probudím a všechno bude dobrý, budu se cítit líp. Ale mám pořád pocit, jako bych se probouzela do noční můry. Venku je tak krásně. Svítí tam sluníčko, je spoustu sněhu a stromy jsou nádherně namrzlý, zima jak z pohádky. Vůbec to ale nedokážu ocenit.
Nemůžu spát. Nemůžu usnout. Nejde to. Včera jsem si vzala prášek na spaní a šla jsem spát s pocitem, že se konečně dobře vyspím. Ale probudila jsem se kolem 4 a bylo to stejný jako vždycky. Hrozná únava, bolest hlavy, rozespalost a nemohla jsem usnout. Jsem pořád hrozně unavená. Snažím se pokračovat ve svým novoročním plánu - přibírání na váze a cvičení, hodně jídla, proteiny... Ale nic mi nechutná. Všechno jídlo chutná stejně. A nic z toho mi energii nedodává. Přestávám normálně fungovat.
Jediný myšlenky, který mě těší, jsou na stěhování se do Anglie, který plánuju někdy v březnu nebo dubnu. Ale bude to vůbec k něčemu? Pomůže mi to vůbec v něčem? Je to místo, kde jsem vždycky chtěla žít. Ale teď mi všechno přijde tak beznadějný a bezvýznamný.
Nikdo mi jen tak sám od sebe nenapíše, jak se mám, jak mi je. Ale to nevadí. Protože i kdyby, stejně by to nic nezměnilo. S tím, jak se tyhle stavy vrací, ztrácím naději, že to někdy ještě bude dobrý. Vůli s tím něco dělat. Sílu. Nemám sílu.
Předstírám, že je všechno v pohodě. Jenom svým nejlepším kamarádům sem tam řeknu, jak se cítím. Mám pocit, že snad už ani nejde o deprese. Mám pocit, že jde o jakýsi zanevření. O zklamání celým životem. Vším. Všema.
Nechápu, jak můžou bejt lidi tak zlý. Nechápu, jak někdo může někomu úmyslně ublížit. Ten kluk mě znal. Věděl toho o mně hodně. Věděl, co se mi stalo, a já věděla, co se stalo jemu. A i přesto mi udělal něco tak hnusnýho, jako nikdo předtím. Lhal mi jako nikdo předtím. Ublížil mi jako nikdo předtím. Nestojím za pár slov? Za upřímnost? Jestli nestojím ani za to, aby se ke mně někdo choval jako ke člověku, jako k lidský bytosti, pak už nestojím za nic. A nestojím ani o život tady.
Pořád jenom brečím. Nejde to zastavit. Nebrečím kvůli sobě. Brečím kvůli světu. Brečím kvůli tomu, jaký lidi tady žijou, a co se děje. Nevěřím tomu. Děje se tolik hrozných věcí. A já jim nemůžu nikdy zabránit. Na světě žije tolik hrozných lidí. A já s tím nemůžu nic udělat. Před pár dny jsem viděla video, kde ženská svázala psa, polejvala ho vařící vodou a potom mu usekala nohy. Nechtěla jsem na to koukat. Vyskočilo to na mý fb zdi a běželo to samo.
Vždycky na mě tyhle věci působily míň nebo víc. Ale dokázala jsem to brát tak, že se to prostě děje a je to holt už život.
Ale to velký zklamání, který se mi stalo pár minut po půlnoci na Novej rok způsobilo, že už nedokážu vidět nic dobrýho a vidím jenom to nejhorší. Mám pocit, jako by na světě neexistovalo dobro, i když vím, že existuje.
Nevidím žádný světlo. Nedokážu se zvednout. Mám pocit, jako by se ze mě taky stával jeden z těch hrozných lidí. Bojím se. Protože jestli tohle neskončím, zabije mě to samo. Už se to jednou stalo a trvalo mi 3 roky, než jsem se z toho dostala. Tehdy jsem ale u sebe měla nejlepší kamarádku, která se mi snažila pomoct. Chodila jsem do školy, kterou jsem měla ráda. Ale teď nemám nic a nevím, jak dostat zpátky něco, co jsem ani neměla. Nevím, jak se dostat zpátky. Vím, že mi nikdo nemůže pomoct. Vím, že si můžu pomoct sama. Ale tentokrát to nedokážu.
Možná to chce čas, jako vždycky. Možná jo. Třeba to časem přejde samo. Ale jak to můžu urychlit, když nemám vůli k ničemu? Nejradši bych si jenom lehla do postele, nejedla, nepila a čekala, až mě někdo najde. Živou nebo mrtvou. Nebo se předávkovala práškama na spaní.
Tak strašně moc to bolí. Tak moc to bolí, že nemůžu pořádně dejchat. Nemám v sobě vztek, kterej bych mohla vybít nebo vykřičet. Je to jenom bezmoc. Neskutečná bezmoc a smutek. Mám pocit, jako by někdo vzal smutek ze srdcí tisíců lidí a dal mi ho na hrudník.
Prosím, ať už to skončí. Ať to znamená cokoliv. Ať skončí tenhle smutek, tenhle život. Nechci se zabít. Nechci umřít. Ale nechci se takhle cítit. Nedá se to vydržet.


Imagine cold hands up to your throat
The thought alone makes you swallow your hope
And now it's harder to cope
And I don't know where I'll go
These fallacies I don't believe, and fear that nobody knows
As I look up from the ground
I see darkness all around
And I'm lost but can be found inside my mind
Goodbye

Jak vypadá deprese?

16. ledna 2016 v 17:29 Myšlenky
Popisovat depresi by nemělo cenu, protože je to nemožný. Nemůžete popsat depresi někomu, kdo jí nikdy nezažil. Je to přibližně 2 roky zpátky, co jsem napsala tohle. Měla jsem zase jednu ze svých depek a chtěla jsem jí konečně jednou "zdokumentovat". Jenomže mi to nešlo popsat. Prostě to je nesmysl. Takže jsem psala, co mi přišlo na mysl, psala jsem, jak se cejtím. Tohle z toho vzniklo.

Krmelec pro ptáčky je v zimě prázdný
Umírají hlady
Starý člověk leží na zemi bez pomoci
Miloval hudbu a stal se hluchým
Prázdno je plnější než život
Sklenice zůstala po dolití prázdná
Sny jsou skutečnější než realita
Už navždy pršelo a slunce zmizelo
Srdce na dlani okoralo
Snubní prsten byl darován jiné
Lesy shořely na popel
Lidé se pro slávu pozabíjeli
Hodiny se zastavily na půlnoci
Bezdomovci se krčí pod tenkými přikrývkami
Pan prezident si na hlavu sype peníze
Možná v nich i spí, hlavně, že je mu teplo
Svíčku polil vosk a už nikdy nehořela
Spánek je jen pro ty nejbohatší
Struny praskly pod tíhou smutku
Drahokam byl nahrazen myšlenkou
Všichni umírají o samotě
Štěkající pes byl navždy umlčen
A ostatní se otrávili jedem na krysy
Hlasité ticho u večeře
Praskající střecha v bouři
Taková zima a venku teplo
Tolik postelí a všechny jsou prázdné
Místo jména číslo
Věčnost je jen na chvíli
Dlouhá cesta a ani kapka vody
Všude hrobové ticho, šumí
Voda už utíká také
Široký úsměv a v duši pustina
Žil a všechno, co udělal, bylo zbytečné
Tvrdě pracoval a nikdo mu nezaplatil
Umřel v bídě
Měl dobré srdce, ale oni ne
Tak to chodí, skok do moře
Utopit se je špatná smrt
Piáno přestalo hrát už dávno
Nejde naladit
Z čeho žijeme?
Protože láska to není
Točí se hlava, dokola
Kulma pálí vlasy a hlasy
Hlasy už nejsou důležité, v hlavě
Hudba také umí umírat
Všechno umírá
Ptáček, který umřel pro peří
Příroda, která se zrodila pro zničení
A víno, aby bylo vypito
Rytmus, aby byl narušen
A život, aby byl ukončen
Teď ne, teď ne, teď ne
Čas je totiž pohon
Pavouci na zdích se mají dobře
Nemusí nikam pospíchat
Přestali spřádat pavučiny
Domov už nikdo nezná
Svoboda je svázána ostnatým drátem
Moře odplulo na jinou planetu
Bubny nevydávají zvuk
Je to strašidelné
Ruce vyvrací hlavu z krku
Je pryč, od těla
To jsem nechtěla
Řezalo to samo
Omlouvám se mé ruce
Nikdo za nic nemůže
A všichni můžou za všechno
Zloději, kradou sny na kila
Z duše tak, pryč, pořád
Jizvy nejsou vidět, určitě ne
A všechno postrádá smysl

You took everything

4. ledna 2016 v 22:55 Myšlenky
There was this guy I met in the club, like, 3months ago. He didn't seem special to me and I didn't pay attention to him. Then, after some time, we happened to dance, and he asked me to come to club next evening. So I did. He was nice. He asked me to go out. So we did. Although I still didn't like him so much. That day we walked my dog and then we went to get some beer. And we talked, a lot. He told me his story and it was so touching. I told him mine. I got this feeling like I trusted him. I think that was the moment I started to like him. In that moment I had a boyfriend, just to mention. And I let him go, because I liked the other guy and wanted to give him a chance.
But he was strange. It was weird. Once he was smiling at me, telling nice things to me, looking at me. But the other day he acted like I didn't exist. I didn't get why he was doing this, but I was telling myself it's because he was really busy. We had some little talks and some serious ones. He told me he doesn't want to take it serious, that he doesn't want to involve any feelings. It kind of hurt me, but okay, I got it.
But he kept on doing the same shit all over again. One day we kissed and then two weeks passed and he didn't even text me or talk to me.
I fell in love with him… with his smile, eyes, face, dancing, body… everything. With the way he talked. I don't fell in love. I had a lot of boyfriends, because I wanted to feel something. But I only loved three of them. It's hard to gain my trust and to keep my full attention. But he got it. And he didn't care. Then I met again one of my ex-boyfriends - those ones I really used to love. He regretted so much he didn't chose me, back then. In the last few weeks he did so many things for me that no one ever did. I think once you're in love with someone, it never goes away.
So I wrote a letter to the guy from the club. Do you know that feeling that you clearly know that the person really likes you? I was sure about that. People was telling me that it's clear I'm important to him and they didn't even know we talked to each other. In that letter I was talking about me standing before decision to be with someone. I was telling him that if he does care about me, it's time for him to realize that. It took two weeks before he talked to me again, but then I came to club and he was acting like he really cares, He even wanted to talk about it. He took me to his place… and in the end, we didn't even talk. He was just trying to have sex with me and I didn't want to, because I knew that the other day he wouldn't talk to me, again. I was right. I got really frustrated and sad and decided to stop dreaming about him. I told myself he was just an asshole and I was trying to keep this thought in my mind. Until the last wednesday. I came to the club and I was ignoring him. I wasn't talking to him. First he was just making jokes, still standing beside me and trying to find out what's wrong, but he knew too well. He said he's sorry, that he can't decide and a part of him really want to be with me. He said he read my letter so many times. We ended up hugging each other and kissing. But it was different. It was real. I saw it in his eyes. Then he told me he wants to be with me, he looked at me like never before and in this moment I knew I loved him. He kept on saying he liked me so much. We were dancing to out song - the song we were dancing to when we met. He was telling me so many beautiful things. I don't know when was the last time I was so, so happy. He walked me home. It was cold, so I took him inside. And… we had sex. Before it happened, I told him I'm scared he will do the same thing again. He said not anymore, now that he decided for me.
He went back home in the middle of the night… and he seemed… cold. Like too many times before.
I was supposed to spend the new year's eve with that ex-boyfriend, he was really looking forward to it. And I cancelled it, because I wanted to be with the other guy. With the one I really love. Though I knew he'll be busy in the club. I looked beautiful when I went to the party. Everybody was looking at me. When I came to the club, I found the guy and kissed his neck. That was everything I did. And guess what. It was just like always before. He was acting like I wasn't there. He didn't even came to say happy new year to me. I was hoping to start the new year together, but it never happened. I was sitting like an idiot nearby him and waiting for him to notice that I exist. I was sad… just sad…
Then some friend of his appeared and started to talk with me. We talked for a while and then we got to that guy. I told him everything, I needed to.
And then it happened… the worst part of the night. He told me he will be honest with me, because he thinks it matters. He told me that the guy told him that if he gets rid of me for him, he'll cook him the best meal he's ever eaten.
I couldn't believe this. I just couldn't. I burst into tears and I couldn't stop. I was shaking and kept on saying I don't believe this. This couldn't be truth.
But it was. He did it on purpose. He wanted to hurt me. No one ever hurt me in this way. Not intentionally. I felt so empty. So disappointed and broken. And now I'm crying again and I still can't believe it. After all those tears the anger came. I ordered a glass of water, went to that guy and splashed it into his face. Well, I felt better for a while. Then I decided to make him angry even more. By smiling, talking to his friends and telling everybody what he's done. They supported me and I felt better because everyone was on my side. They were making me smile and it was so amazing they were trying to make me feel better. I was smiling and laughing so much, yet I felt so sad inside. I don't remember the last time I felt so horrible. It hurts so much. Because I know he lied to me. He was just playing his game so long. He meant to do that. And it didn't even bothered him. And the worst thing was that everybody knew that. And they didn't even tell me.
I always hated people. And I was choosing so well the ones I will trust. And sometimes, I failed. But I have never been through such a mean act. He took everything. He ruined everything I built in myself. He destroyed all the progress I did with my mind just to talk to people. I don't know what to do. I don't want to be here. I'm not here.. This isn't happening..