Jak vypadá deprese?

16. ledna 2016 v 17:29 |  Myšlenky
Popisovat depresi by nemělo cenu, protože je to nemožný. Nemůžete popsat depresi někomu, kdo jí nikdy nezažil. Je to přibližně 2 roky zpátky, co jsem napsala tohle. Měla jsem zase jednu ze svých depek a chtěla jsem jí konečně jednou "zdokumentovat". Jenomže mi to nešlo popsat. Prostě to je nesmysl. Takže jsem psala, co mi přišlo na mysl, psala jsem, jak se cejtím. Tohle z toho vzniklo.

Krmelec pro ptáčky je v zimě prázdný
Umírají hlady
Starý člověk leží na zemi bez pomoci
Miloval hudbu a stal se hluchým
Prázdno je plnější než život
Sklenice zůstala po dolití prázdná
Sny jsou skutečnější než realita
Už navždy pršelo a slunce zmizelo
Srdce na dlani okoralo
Snubní prsten byl darován jiné
Lesy shořely na popel
Lidé se pro slávu pozabíjeli
Hodiny se zastavily na půlnoci
Bezdomovci se krčí pod tenkými přikrývkami
Pan prezident si na hlavu sype peníze
Možná v nich i spí, hlavně, že je mu teplo
Svíčku polil vosk a už nikdy nehořela
Spánek je jen pro ty nejbohatší
Struny praskly pod tíhou smutku
Drahokam byl nahrazen myšlenkou
Všichni umírají o samotě
Štěkající pes byl navždy umlčen
A ostatní se otrávili jedem na krysy
Hlasité ticho u večeře
Praskající střecha v bouři
Taková zima a venku teplo
Tolik postelí a všechny jsou prázdné
Místo jména číslo
Věčnost je jen na chvíli
Dlouhá cesta a ani kapka vody
Všude hrobové ticho, šumí
Voda už utíká také
Široký úsměv a v duši pustina
Žil a všechno, co udělal, bylo zbytečné
Tvrdě pracoval a nikdo mu nezaplatil
Umřel v bídě
Měl dobré srdce, ale oni ne
Tak to chodí, skok do moře
Utopit se je špatná smrt
Piáno přestalo hrát už dávno
Nejde naladit
Z čeho žijeme?
Protože láska to není
Točí se hlava, dokola
Kulma pálí vlasy a hlasy
Hlasy už nejsou důležité, v hlavě
Hudba také umí umírat
Všechno umírá
Ptáček, který umřel pro peří
Příroda, která se zrodila pro zničení
A víno, aby bylo vypito
Rytmus, aby byl narušen
A život, aby byl ukončen
Teď ne, teď ne, teď ne
Čas je totiž pohon
Pavouci na zdích se mají dobře
Nemusí nikam pospíchat
Přestali spřádat pavučiny
Domov už nikdo nezná
Svoboda je svázána ostnatým drátem
Moře odplulo na jinou planetu
Bubny nevydávají zvuk
Je to strašidelné
Ruce vyvrací hlavu z krku
Je pryč, od těla
To jsem nechtěla
Řezalo to samo
Omlouvám se mé ruce
Nikdo za nic nemůže
A všichni můžou za všechno
Zloději, kradou sny na kila
Z duše tak, pryč, pořád
Jizvy nejsou vidět, určitě ne
A všechno postrádá smysl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama